Ambasadoři


Josef Dostál

Dvoumetrový kajakář je mistrem světa mezi juniory, do 23 let i seniory, se čtyřkajakem má hned dvě bronzové olympijské medaile. Na hrách v Riu přidal i stříbro v singlu. Na posledním světovém šampionátu získal stříbro a bronz. Jako malý si vyzkoušel i jiné sporty, ale hokej nebo judo nahradila kanoistika, které se věnoval i jeho tatínek. Pochází ze sportovní rodiny, maminka Eva hrála úspěšně volejbal, kterému se věnují i Dostálovy sestry. „Je trochu škoda, že sport je na ústupu. Nicméně je to asi výdobytek dnešní společnosti. Rodiče by si měli uvědomit, že i když se dětem do sportu nechce, měli by je do něj trochu natlačit.“


Vavřinec Hradilek

Sympatický slalomář pochází z poměrně nesportovní rodiny a pro vodní slalom se rozhodl, když jako dítě viděl v televizi olympiádu v Atlantě. „Moc důležitá je správná motivace a zároveň objevit talent dítěte a podle něj zvolit správný sport. V tu chvíli bude mít možnost se rozvíjet a dělat viditelné pokroky. Jsem moc rád, že mohu být jednou z tváří projektu Sazka Olympijský víceboj, který se právě na toto zaměřuje.“ Své první olympijské hry zažil Hradilek v roce 2008 v Pekingu, ale největší úspěch se mu podařil v Londýně 2012, kde získal stříbrnou medaili. Je také mistrem světa z roku 2013.


Iveta Vacenovská

Nejlepší česká hráčka ping-pongu je juniorskou mistryní Evropy, bronzovou medailistkou v družstvech na Evropských hrách a také účastnicí olympiády v Londýně a Riu. Se stolním tenisem začala v šesti letech díky rodinnému příteli, který se stal jejím prvním trenérem. V rámci Sazka Olympijského víceboje se podílela na projektu Jeden za všechny, všichni za stůl, který se snaží o zpopularizování ping-pongu mezi dětmi. „Je to pro mě celkově nová zkušenost. Doufám, že to ping-pong trochu povzbudí a bude o něj větší zájem,“ řekla nová ambasadorka.


Mirka Topinková Knapková

Několikanásobná mistryně Evropy, mistryně světa, vítězka Světového poháru a především zlatá olympijská medailistka z Londýna 2012. Výčet úspěchů skifařky Mirky Topinkové Knapkové je ohromující. Česká reprezentantka přitom s veslováním začala až v 19 letech. Ačkoliv její rodiče byli také veslaři, ona nejdříve zkusila atletiku, běh na lyžích a nakonec skončila u skifu. „Sportuji odmala, proto ráda podporuji děti k větší pohybové aktivitě. Sazka Olympijský víceboj je dobrým nástrojem k popularizaci sportu od útlého věku,“ řekla olympijská vítězka.


Tomáš Verner

Úspěšný krasobruslař začal s bruslením již v pěti letech. Dlouhou dobu patřil do absolutní špičky světového krasobruslení. Několikanásobný český mistr získal zlatou medaili na mistrovství Evropy v roce 2008 a třikrát se zúčastnil olympijských her, kde bylo jeho největším úspěchem 11. místo v Soči. Z evropského šampionátu má kompletní sbírku medailí. Po olympijské sezoně se rozhodl ukončit závodní kariéru a nyní se věnuje exhibicím a vedení dětí ke sportu. „Když vidíte zářící tváře dětí, které normálně nesportují, a pozorujete, jak je podporuje celá škola, tak je to zážitek, jenž vám dává jen sport.“


Kristýna Hoidarová Kolocová

Jedna z nejúspěšnějších českých plážových volejbalistek začala se sportem vlastně náhodou. Přihlásila se do sportovní třídy, protože jí šla vybíjená. Nejprve hrála společně s Markétou Slukovou Nausch klasický volejbal. Až v 19 letech utvořily dvojici v plážovém volejbale. Největší úspěch zažily na olympiádě v Londýně, kde se blýskly pátým místem. Nyní tvoří Kristýna Hoidarová Kolocová novou dvojici s Michalou Kvapilovou a je jednou z ambasadorek Sazka Olympijského víceboje. „Ten projekt je krásný nápad, jsem pyšná, že se toho můžu účastnit. Přináší mi to motivaci i radost.“


Jiří Prskavec

Třiadvacetiletý vodní slalomář se může pochlubit úctyhodnou sbírkou medailí. Na OH v Riu vybojoval bronz, v roce 2015 získal světový titul. Je trojnásobným mistrem Evropy a vicemistrem světa mezi kajakáři z roku 2013. Dominuje i kategorii do 23 let. Svoji lásku a talent k vodnímu slalomu zdědil po otci, též úspěšném kajakáři Jiřím Prskavci starším, i po mamince Marcele. Navzdory nízkému věku už nyní velmi aktivně motivuje děti ke sportování. „Pokud se mi účastí na tomto projektu povede alespoň pár dětí přimět k tomu, že budou sportovat, tak budu spokojený.“


Veronika Vítková

Usměvavá závodnice je jednou z osobností zlaté generace českých biatlonistů. Vyrostla v horách a díky tomu se sportu věnovala odmalička. Přes klasické lyžování se dostala k biatlonu. Je mistryní světa ve smíšené štafetě, ve stejné disciplíně získala i stříbro na olympijských hrách v Soči. Tváří Olympijského víceboje je od počátku projektu. „Líbí se mi to. Je vidět, že děti jsou soutěživé. Není to jen o tom, že přijdou domů ze školy a sednou k televizi nebo k tabletu. Chtějí sportovat, je to v nich. Akorát že v tomhle mladém věku je k tomu musí rodiče přinutit. A ono to pak třeba půjde.“


David Svoboda

Moderní pětibojař se narodil do sportovní rodiny. Jeho bratr závodí v triatlonu a on sám začal s moderním pětibojem v 16 letech. Je juniorským mistrem světa, dvojnásobným seniorským vicemistrem světa a mistrem Evropy. Svou nejcennější medaili ale vybojoval na olympijských hrách v Londýně, kde se stal prvním českým olympijským vítězem v moderním pětiboji. Dlouhodobě podporuje Odznak Všestrannosti Olympijských Vítězů a nyní je ambasadorem celého projektu Sazka Olympijský víceboj. „Líbí se mi, že víceboj testuje obecné schopnosti. Je potřeba, aby děti sportování bavilo a měly radost z toho, že se zlepšují. O to jde.“


Denisa Rosolová

Česká reprezentantka za svoji kariéru vystřídala několik disciplín a vždy na té nejvyšší úrovni. Od skoku dalekého, ve kterém získala několik juniorských medailí, se dostala k pětiboji, dále k běhu na 400 metrů, v němž se stala halovou mistryní Evropy, až skončila u běhu na 400 metrů překážek. V této disciplíně byla sedmá i na olympiádě v Londýně 2012 a ve stejném roce se stala vicemistryní Evropy. Nyní se snaží společně s dalšími ambasadory motivovat děti k pravidelnému sportování. „Jsem ráda za příležitost potkávat děti, které ještě sport baví. Snad jsme jim přinesli aspoň nějakou malou motivaci, aby ve sportu pokračovali.“


Markéta Sluková Nausch

Svoji sportovní dráhu začínala jako sportovní gymnastka, jenže vzhledem k výšce jejích rodičů bylo dopředu jasné, že to pro ni nebude vhodná disciplína. Ke sportu ji vedli rodiče – oba hrají volejbal. A tak se Sluková Nausch v deseti letech dala na šestkový volejbal a v devatenácti letech zakotvila u toho plážového, kde utvořila jednu z nejúspěšnějších českých dvojic s Kristýnou Hoidarovou Kolocovou, s níž se potkala ve škole. Kiki a Maki dosáhly svého největšího úspěchu na olympiádě v Londýně, kde se umístily na skvělém pátém místě a zpopularizovaly plážový volejbal v Česku. Nově Markéta Sluková Nausch hraje s Barborou Hermannovou.


Kateřina Kudějová

Úspěšnou kajakářku, která je velkou nadějí ženského vodního slalomu, ke sportu už odmala vedli rodiče. Vyzkoušela si více sportovních odvětví, s láskou vzpomíná například na doby, kdy byla akvabelou. Nakonec jí učaroval vodní slalom, kde začala záhy sbírat úspěchy už mezi juniory. Je mistryní světa i Evropy do 23 let. Neztrácí se ale ani mezi seniory, je světovou šampionkou pro rok 2015. A to o sobě říká: „Ještě neumím naplno využít své přednosti.“ Nově se tréninková parťačka Jiřího Prskavce zařadila i mezi ambasadory Sazka Olympijského víceboje.


Natálie Dianová

Natálie sportuje odmalička. Začala se sportovní gymnastikou, pak zkusila plavání, biatlon a ve 12 letech zakotvila u moderního pětiboje, ke kterému ji přitáhla pestrost sportů. Sbírala juniorské úspěchy, je mistryní světa a Evropy ve štafetě. Na olympijských hrách v Londýně obsadila 22. příčku. V posledních letech ji provázela zranění, ale v roce 2015 se opět dočkala velkého úspěchu. Společně s Janem Kufem se stali mistry světa ve smíšené štafetě a o rok později navázali titulem evropských šampionů.


Jan Kuf

Naděje českého moderního pětiboje se svému sportu věnuje již osm let. Rodiče ho vždy vedli k aktivnímu sportování a on zůstal právě u pětiboje, ve kterém reprezentoval i jeho otec. A výborné výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Jako junior získal na mistrovství Evropy stříbro a na tom seniorském následně bronz v soutěži družstev. Největšího individuálního úspěchu dosáhl na mistrovství světa ve Varšavě, kde získal bronz. V roce 2016 přidal evropský titul. Společně s Natálií Dianovou je mistrem světa i Evropy ve smíšené štafetě.


Petr Pilát

Freestyle motokrosař Petr Pilát se s motorkou snad narodil. Poprvé začal drandit již ve třech letech a od té doby z ní málokdy slézá. O tom, že se jedná o velmi nebezpečný sport, se několikrát tvrdě přesvědčil. Nikdy ho však nenapadlo, že byl měl s kariérou motokrosaře skončit. Naopak. Dva měsíce po posledním ošklivém pádu vyhrál evropský šampionát.


Jiří Ježek

Ne nadarmo se Jiřímu Ježkovi přezdívá „Frajer“! O pravou nohu přišel jako kluk při pádu pod náklaďák. Postupem času se z něj stal nejlepší handicapovaný cyklista světa. Je šestinásobným paralympijským vítězem, šestinásobným mistrem světa a trojnásobným vítězem Světového poháru. V závodech se směle měří i s cyklisty bez hendikepu. V roce 2014 utrpěl v závodě ve Spojených státech těžká zranění, ze kterých se dlouho vzpamatovával, ale nyní opět závodí. V roce 2017 se však s aktivní kariérou rozloučí.


Tereza Diepoldová

Tereza Diepoldová byla odmala sportovně založená – aktivně hrála basketbal. V deseti letech při nehodě autobusu přišla o pravou nohu, ale ani to ji ve sportu nikdy nelimitovalo. Začala plavat a podívala se na paralympiády v Pekingu a Aténách. Pak přesedlala na cyklistiku, ve které reprezentovala na hrách v Londýně, kde přišel i její největší úspěch – druhé místo v cyklistické časovce. Kromě sportovních úspěchů dosáhla Tereza i na vysokoškolský diplom a pracuje se zrakově postiženými lidmi.


Tereza Kmochová

Sympatická Tereza se narodila se stoprocentní ztrátou sluchu. Vyrůstala v horách a v její rodině se to hemžilo aktivními lyžaři. Malou Terezu na lyže postavili již ve dvou letech a od té doby ji tahle vášeň už neopustila. Už v 16 letech přivezla z deaflympiády pět medailí a z toho dvě zlaté. V roce 2015 na deaflympiádě už ovládla všechny závody, do kterých nastoupila, a získala ohromujících pět zlatých medailí. Kromě lyžování se Tereza věnuje studiu imunologie, na Univerzitě Karlově má již bakalářský titul z molekulární biologie.


Jiří Welsch

S basketbalem začínal v Holicích a jako jeden ze čtyř Čechů se prodral až do slavné zámořské soutěže NBA. Za velkou louží v letech 2002 až 2006 v dresech Golden State Warriors, Boston Celtics, Cleveland Cavaliers a Milwaukee Bucks odehrál 247 utkání a vstřelil 1519 bodů. V reprezentačním dresu odehrál Jiří Welsch už osmnáct sezon a teď si vychutnává závěr kariéry v týmu ČEZ Basketball Nymburk. Kapitán národního týmu se také zařadil mezi ambassadory Sazka Olympijského víceboje. „Baví mě trávit čas s dětmi a proto takové projekty dělám. Kromě toho, že se něco naučí, je s nimi i sranda a máme možnost si vzájemně vytvořit nějaký vztah."


Kateřina Elhotová

Basketbalová kráska oslňovala na postu křídla či rozehrávačky. V roce 2008 vybojovala s reprezentací 7. místo na olympijských hrách v Pekingu a nechyběla ani na hrách v Londýně. Elhotová má ve své sbírce i cenný kov – stříbro ze světového šampionátu 2010. Šestinásobná mistryně republiky navíc s týmem USK Praha triumfovala v Evropské lize žen. Rozjetou kariéru české reprezentantky teď přerušily mateřské povinnosti, excelentní střelkyně měla být sedmou Češkou ve WNBA.


Robert Změlík

Tvrdilo se o něm: buď trénuje nebo o atletice diskutuje či přemýšlí - a to 24 hodin denně. Možná právě to byl klíč k jeho špičkovým výkonům, které desetibojař Robert Změlík orámoval olympijským titulem na Hrách v Barceloně 1992. Své zkušenosti se rozhodl předávat dál, a tak společně s dalším zlatým desetibojařem Romanem Šebrlem iniciovali vznik Odznaku Všestrannosti Olympijských Vítězů. „Snem je, aby odznak zdatnosti fungoval na všech školách a všichni učitelé do toho byli zapojeni. Tak jak to bylo v mé době,“ říká Změlík. „Rád bych také, abychom odbourali představu, že jsou děcka líná. Jen totiž potřebují podnět.“


Šárka Kašpárková

Začínala s basketbalem, ale nakonec jí učarovala atletika. První úspěchy sbírala Šárka Kašpárková ve skoku do výšky, jenže pak přijala výzvu v podobě nové disciplíny – trojskoku. A nelitovala. V roce 1996 vybojovala v Atlantě olympijský bronz, o rok později zlato na mistrovství světa. Atletickou kariéru ukončila v roce 2006. Kašpárková se poté stala jednou z hlavních tváří projektů Odznak Všestrannosti Olympijských Vítězů a Sazka Olympijský víceboj, které vedou děti ke sportu. „Začít se ale musí v rodině. Pokud rodiče odmalička vedou děti k pohybu a jsou sami aktivní, vezmou děti pohyb za svůj,“ říká. „I šikovní tělocvikáři dokážou děti do sportu zblbnout.“


Štěpán Janáček

S atletikou začínal jako vícebojař a z juniorského mistrovství světa v Sydney si přivezl čtvrté místo. Štěpán Janáček však nakonec dal přednost tyčce. Několikanásobný mistr republiky a někdejší držitel českého rekordu se zúčastnil tří olympiád a ve své sbírce má i dvě stříbrné medaile z letní univerziády. Tyčkař, jehož maximem bylo 576 centimetrů, se teď významně podílí na projektu Sazka Olympijský víceboj, který vede děti ke sportu. „My jsme v dětství všichni v ulici lítali a hráli fotbal, hokej nebo třeba volejbal,“ říká. „Sport mi pak dal spoustu zážitků i přátelství a navštívil jsem řadu míst. Odnesl jsem si respekt k pravidlům, k soupeři a naučil se trpělivě pracovat.“


David Drahonínský

David Drahonínský usedl na vozík poté, co ve stavu náměsíčnosti vypadl z balkonu ve třetím patře domu. Díky rehabilitaci a jeho aktivnímu přístupu ke cvičení se však odrazil až k těm nejvyšším metám v lukostřeleckém světě. Na paralympiádě v Pekingu triumfoval, z Her v Londýně a v Riu přivezl stříbro. Je také držitelem dvou světových rekordů, v letech 2014–2015 stanovil pětkrát světové maximum. Při závodech je známý účesem ve tvaru a v barvě české vlajky či pověstným tancem na vozíčku. „Děti jsou budoucnost naší společnosti, kterou utváříme společným úsilím, proto se dětem musíme věnovat. Díky sportu se nám určitě může společně žít lépe napříč generacemi.“